Maminka: Vyznání

Maminka: Vyznání

Maminka je někdo, kdo za vás neváhá ve vteřině položit svůj život nebo jet za vámi půl světa, jen aby vám bylo dobře. Hladová vám dá své poslední sousto a prostě udělá všechno pro vaše blaho. Sama strádá, stresuje se, když nepíšete a je jí smutno, když vás dlouho nevidí. Být mámou je ten nejtěžší a zároveň nejkrásnější osud na světě. Dát život a ten svůj vyměnit za strach, o vás.

Když je máma je bůh

Všechno umí, všechno vydrží, vaří nejlíp, a i když budete někdy soutěžit o nejlepší svíčkovou, nebo vanilkové rohlíčky, mámin recept nikdy nikdo nepřekoná. Když se na něco zeptáte, všechno ví. Hlavně to, co vám dělá dobře a co ne. Když vám bude ouvej, opravdu ouvej, dá vám kus sebe, a většinou víc jak půlku svého života. Někdy ho dokonce smění za ten váš a když ji okolnosti hodně nepřejí, udělá něco, co oceníte až za dlouhá desetiletí.

Když je máma mimo

Jako muž netuším, jaké to je být matkou, ale vím, jaké to je být synem. V pubertě mě začne matka prudit, nerozumí mému světu a vůbec nechápu, jak jsem se mohl narodit zrovna jí. Neví, jak se píše Depeche Mode a neví kdo je Fredie Mercury. Já pro změnu nevím, kdo je nějaký trapný Stravinskij a nechápu, proč musím poslouchat učitelku, která je blbá a nic neumí.

Když jsem mimo já

Dospívám a obdivuji maminku za všechno, co všechno ve svém životě musela zvládnout. Zažila válku, bídu, ponížení, které přichystalo podobný osud všem, kteří nepodepsali, a nakonec se obětovala pro rodinu, abychom nepošli hlady. Jako intelektuálka dělala u krav, hospodářku, účetní a na volné noze nám vydělala na dům, na jehož zahradě teď píšu tyto řádky a rdím se studem.

Karma je zdarma

Jako syn jsem neměl vždy čas, nepřijel pokaždé, když jsem mohl a nedal jí tak to nejcennější co jsem mohl, svůj čas. Moje maminka byla tou nejlepší na světě, stejně jako je ta vaše, nebo jakou jste vy sama. Ta moje měla přehnaný smysl pro spravedlnost a když jsem něco provedl, dala mi vypít kalich hořkosti až do dna a nechala mě nahlédnout na moc zodpovědnosti svých skutků. Naučila mě zdravit, děkovat, sundávat si čepici, když s někým mluvím, odpouštět, a přestože jsem ji svým chováním sebral jistě pár let, nezlobila se za to na mě.

Maminka ležící spící

Když přišla korona, ona bojovala na smrtelném lůžku v hospici s rakovinou, která ji nedala nic zadarmo a doslova ji sežrala zaživa a já tak proti své vůli nahlížel na to, jak za války vypadaly oběti holokaustu a krmil ji lžičkou a dával ji napít brčkem, kde sotva nasála na jeden lok. Smutek, který jsem viděl v jejich očích byl tím nejstrašnějším pohledem, který jsem přes svůj zamlžený pohled viděl. A přestože jsem vyjádřil svůj dík za vše, co pro mě kdy v životě udělala a omluvil se za vše co jsem udělal já ji, mám pocit, že jsem neřekl vše, co jsem chtěl, nebo měl. Držel jsem ji za kostnatou ruku a hladil ji po tváři, která již zdaleka nebyla tou její a poslouchal stěží šeptaná nejhorší slova, která může syn od své matky slyšet: „Já už chci umřít.“

Nejtvrdší na světě není diamant, ale vůle matky

Maminka zesnula před třemi dny a já jí byl dnes vybírat rakev a objednával vyrytí jejího jména na náhrobek hned pod to tatínkovo, který tam na ni čeká necelé čtyři roky. Do rakve jsem ji nechal dát i polštářek, aby měla pod hlavou a já si uvědomil, jak strašně silná ve svém boji byla. Uzvedl jsem kdysi v posilovně na bench press tolik kilo, že tomu dnes nevěřím, ale nikdy bych neunesl to, co unesla maminka jako křehká, přesto tak silná žena, která mi 6 let tajila svou rakovinu, jen aby mě ubránila před neubránitelným.

Samota až do morku kostí

Dnes sedím na již zmíněné zahradě, kde posedávala ještě „nedávno“ se svým milujícím manželem a mým milujícím tatínkem v jedné osobě a teprve teď si uvědomuji, jakou sílu má samota, kde není kromě vás nikoho. Žádná rodina, manželka, děti, nic, jen vy a vesmír uvnitř vaší duše. Ať už se vydám kamkoliv, vše, co mám jsem jen já. Ano, je v tom obrovský nádech svobody, který ale nyní nejsem s to docenit.

Buďte vděční

Snad nevadí, že jsem byl tak osobní, ale učinil jsem tak záměrně ze dvou důvodů. Jedním z nich je fakt, že maminka byla opravdu neobyčejná žena s hodnotami, které bych někdy rád spatřil v ženě, kterou mi třeba ještě život nadělí, nebo sám v sobě a ten druhý, tím jste vy sami. Pokud jste žena, jste výjimečná už jen tím, co vydržíte jako maminka, a pokud jste dcera či syn, pamatujte, že jednou to prostě přijde a je hezké poděkovat vděčně a pokorně za svého života za všechny ty samozřejmé věci, které nikdy samozřejmé nebyly. Láska našich maminek je jediný a opravdový poklad v našich životech. Je to jediná láska, která naproti těm ostatním setrvá, ale pozor, ne věčně.

Děkuju mami…

Nevím mami, jestli je život po životě, jestli je Ráj, Bůh, nebo bylo jen teď. Ale moc Ti přeju, ať je Ti tam lépe než Ti kdy bylo tady. Ještě jednou děkuji za všechno a byť si Freudovsky vytěsňuji bolest, jednou přijde k sobě jako rána, na kterou není náplasti. Je mi to všechno moc líto, tak moc, tak navěky, tak marně. Mám tě moc rád, mami…

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com

Témata článku:

Nejčtenější

Mohlo by vás zajímat

instagram-svg c17d5218-e2fc-42ea-819e-539ea2e6c70d-svg Capa 1