Arteterapie není umění, ale volání duše

Co je arteterapie?

Česká arteterapeutická asociace definuje arteterapii jako: „Léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Obvykle se rozlišují dva základní proudy, a to terapie uměním, v níž se klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné a artpsychoterapie, kde výtvory a prožitky z procesu tvorby jsou dále psychoterapeuticky zpracovávány.“ Prostřednictvím „malování“ tedy komunikujete se svým podvědomím a vynášíte na světlo světa témata, která podvědomí v danou chvíli vyhodnotí jako připravena k řešení.

Arteterapie: Nechte malovat svou intuici

Největší výzvou arteterapie je naše vlastní mysl. Jsme zvyklí svůj život „plánovat“, a tak se dílo snažíme nejprve „vymyslet“. Tudy však cesta nevede. Mysl je rychlá, hlučná a má velkou výhodu: umíme jí naslouchat, používá k myšlení slova. Naše druhá část, kterou můžeme nazvat intuicí, podvědomím, šestým smyslem či jinak hovoří v obrazech, symbolech a pocitech. Známe ji například ze snů. Právě tato část by měla při arteterapeutické tvorbě hrát hlavní roli. Někteří terapeuti dokonce svým klientům zavazují oči, čímž mysl značně oslabí (představy zůstanou jen v představách).

Co je arteterapie: Obrazy z hlubin

Skrze tvorbu se na povrch dere něco, co je zavřené hluboko v nás a naše nevědomí se rozhodlo to vypustit. I z tohoto důvodu je důležité vybrat si kvalitního arteterapeuta, který má v ideálním případě i „standardní“ psychoterapeutické vzdělání. Během tvorby totiž můžeme narazit na témata, která je pro nás těžké zpracovat a budeme potřebovat asistenci. Nejen k pochopení obrazu, ale i k přijmutí/řešení dané problematiky.

Vodovky, hlína, ruce i slzy

Nejčastějším nástrojem tvorby jsou vodovky, pastelky, tužky, tuš nebo voskovky. Pokročilá tvorba se nebojí ani barev používaných na zdi, případně přírodních materiálů jako bahno, hlína nebo dokonce vlastní slzy. Někdy malujete štětcem, jindy klackem nebo vlastníma rukama/nohama… Kreativní část v nás se s tím nepáře. Někdy obraz jedinec dokonce potrhá, rozkouše, rozdrásá či polije barvou. Při samotné tvorbě je důležité vyčkat na vnitřní impulz a teprve pak začít tvořit. Dívat se, ale nehodnotit. Může se stát, že z přinesených barev nepoužijete žádnou, nakonec obraz vyryjete nehtem nebo natisknete podrážkou boty. Nechte se vést. Málokdy se konečné dílo podobá tomu, co jste chtěli namalovat.

Arteterapie se ptá: „Co visí v galeriích?“

Výsledkem arteterapie je „obraz“, respektive je to spíš odraz našeho vnitřního světa, který jsme prostřednictvím nějaké metody dostali na papír. Důležité je vědět, že tento odraz není uměním! To podstatné je rozklíčování symbolů v něm (ať už dětsky nebo umělecky vyvedených). Ačkoli dílo může na první pohled vypadat hezky, může v sobě nést velkou bolest (například ze ztráty milované osoby nebo vzpomínku na zneužití). Citlivý, zkušený terapeut na tyto skutečnosti upozorní. Doporučuje se s obrazy ani nespat v jedné místnosti, některé dokonce nejsou ani pro oči dalších lidí. Proto, pokud některá díla v galeriích na vás nepůsobí dobře, může se více jak o umění jednat o vystavenou arteterapii. A to často bez toho, že by si toho byl autor vědom.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com