Romantik vs. „ajťák“

Romantik Marek

Duše romantická, naivní a hodící se ponejvíce do románů ruských romanopisců. Umělecké cítění a pro život nepraktické věci jako schopnost psaní básní, zpěv, kreslení apod. Je zcela evidentní, že jeho vévodící hemisféra je ta na pravé straně mozku.

Marek řešil svůj současný, nově začínající vztah, ve kterém nerozuměl některým věcem, které po něm nová dívka chce. V ničem nehledal logiku a na věci nahlížel optikou pouze svých emocí. Nejvíce se pozastavoval nad tím, když se s ním dívka nechtěla milovat, protože… Seznam byl dlouhý a vedly zástupné problémy jako: „ukliď si, umyj se, udělej, apod.“

Ajťák Zdenda

Vedle toho byl Zdenda, kterému se Marek přede mnou svěřoval. Zdenda je naopak levohemisférový. IT, tedy programování, se věnuje asi 30 let a pamatuje tak časy, kdy programátor skládal vedle sebe ještě nuly a jedničky. Obrazně řečeno, samozřejmě.

Pro vysvětlenou, jedná se o binární kód, tedy soustavu čísel, kdy „nekonečné“ číselné řady složené právě jen z kombinace nul a jedniček stojí vlastně za vším, co ve svém počítači vidíte. Je to takové DNA obrázků, slov, videí, prostě všeho.

Dnes už se ale takto neprogramuje a v podstatě se počítači zadávají „hesla“, podle kterých se vše chová, jako v matematice. Pokud tedy chcete, aby něco počítač udělal, zadáte mu algoritmus řídící se logikou. Tedy, skládáte za sebe jednotlivé příkazy říkající, že pokud chci tento výsledek, postavím úkon tak, aby se mu rovnal.  A v tom se to stalo.

Jádro pudla

„No a v čem je teda problém?“ zeptal se Zdenda.

„No v tom, že po mně chce tohle, nebo tamto a do tý doby se se mnou nebude milovat.“

„To pro mě není problém. Nemyslím to uklízení, nebo cokoliv jinýho. Je to pro mě jasnej příkazovej řádek. Pokud chci sex, musím udělat tohle nebo tamto. Vždyť je to hrozně jednoduchý.“

Začal jsem se strašně smát. Nejvíc tomu, jak logické, jednoduché to vlastně v očích Zdendy bylo. Prostě programoval příkazový řádek, kde má jasný logický úkon a po jeho zadání proměnných do rovnice vychází jasný výsledek, sex.

Upload aplikace do hlavy

Marek beze slova nahlížel na právě vyslovené a nemohl uvěřit tomu, jak jednoduché to vlastně všechno je. Tedy pokud vynecháte emoce zastupující jednotlivé aktivity, je to vlastně soustava několika proměnných. A ty když naskládáte za sebe v logickém pořadí, dají vám kýžený výsledek.

Mě nejvíc bavilo, jak jednoduché to Zdenda vlastně má a jak zbytečně komplikované si to dělá Marek, nebo vlastně i já sám. Zdendova logika mi přijde aplikovatelná téměř na vše. Pokud chci někoho naštvat, znám přece dokonale vzorec, jak k tomu dojít. Následně princip pro opačný výsledek je stejný, jen s jinou skladbou úkonů.

Kdybych se tak já sám dokázal oprostit od emocí a používal pouze logické vzorce. Vlastně se stačí naučit za sebe vhodně skládat jednotlivé proměnné: „Když položím tohle sem, naštvu tím partnerku. Když to naopak zvednu, zlepším jí náladu a bude…“ Je to jako znát recept na to, jak se úspěšně pohybovat v tomhle našem „matrixu“, bez emocí.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com