Potravinové doplňky – placebo, nebo nutnost?

Bylo, nebylo

Když mi bylo takových 25, bral jsem různé potravinové doplňky. Vlastně jsem k tomu tenkrát neměl ani moc důvod, myslím. Přesto, cítil jsem vůči tělu jistou zodpovědnost a snažil se předcházet nemocem. Pamatuji si, že jsem bral asi 8 potravinových doplňků denně a všichni se mi smáli. Takže stejně jak jsem se nechal ovlivnit reklamou a užíval všechny možné suplementy, nechal jsem se ovlivnit i svým okolím a brát je na dlouhé roky přestal.

Ještě by bylo dobré dodat, že jsem tenkrát neměl moc peněz a pravdou bylo, že konzumovat skvělé suplementy bylo z pohledu peněz, jako bych měl koníčka. Dneska vím, že když si dám na misku vah marození a vedle toho „připlatit si zdraví“, mám jasno. Takže investuji, nemarodím a tím vydělám víc, než na nemocenské.

Alois Jirásek – Proti všem!

Pak jsem ale dozrál životními zkušenostmi a řekl si, že mi každý může… Byl jsem jednou na nějakém „veletrhu zdraví“, kam mě vzala má tehdejší přítelkyně, a u jednoho stánku jsem zjistil, že potřebuju skoro všechno z toho, co měli. Bylo mi už taky skoro 40, kdy už má člověk to nejlepší zdraví asi za sebou, a jelikož jsem tou dobou měl manažerský plat, tak jsem si dopřál a nechal si všechny „dobroty“ navíc pravidelně posílat.

Každé ráno jsem si dělal smoothie z mandlového mléka a do toho sypal všechno zdraví světa, myslel jsem si. Pamatuji si na super potraviny jako Ashwagandha, Maca, Acai, Maqui, samozřejmě nechyběly Chia semínka, včelí pyl a nevím, co ještě. Těch ingrediencí bylo nejmíň deset. Přesto, když na mě někdo kýchnul, šel jsem si rovnou lehnout.

Sokol

„Ve zdravém těle zdravý duch“, říkalo se a snad to ještě někde v koutku společnosti rezonuje. Pravdou je, že pokud máte manažerský plat, máte i manažersky málo času. Prostě sedíte v kanclu víc, než vám říká smlouva a v takovém případě, tedy bez pohybu a se stresem, můžete jíst, co chcete a je to k ničemu.  

Nejsem zrovna typ, co umírá na rýmu, ale „nahromadě“ jsem byl opravdu pořád. Ležel jsem stejně často, jako bych nic nebral. Tím tedy apeluji na fakt, že nic není samospásné. Ale jedním slovem dodávám, že pokud se člověk hýbe, kvalitně jí a občas k tomu ošvindluje tělo a dodá mu něco, co si neumí vyrobit, je to asi dobrý.

Poslední zkušenost s potravinovými doplňky

K meritu věci. Skoro se to bojím napsat, tedy co jím teď. Všichni kolem toho blázní a takové věci mě vlastně spíš odrazují, z principu. Nechci dělat nic, co je trendy. Snažím se nebýt ovcí, takže když šli všichni do kina na Titanik, mně trvalo 15 let, než jsem si ho pustil a dneska už ani nevím, jestli jsem ho dokoukal.

Prostě nemám rád chodit s davem, ale přiznám se, a činím tak s dlaněmi přes obličej, vykročil jsem. Jím omega 3, celkem pravidelně a místo doporučeného množství 2 kapslí, jich baštím denně rovnou 10, protože v nich je i vitamín D a s tím plaší všichni poslední dobou úplně nejvíc. Že je jako pro imunitu potřeba. No, ať je to, jak chce, neležel jsem v posteli asi dva roky. Jako vůbec. A teď třikrát klepu na dřevo.

Je tedy důležité k tomu přidat informaci, že víc sportuji, našel jsem si práci, kam chodím jen po zákonem stanovenou danou dobu, k tomu pravidelně fitko a snažím se vyhýbat stresu.

Proto si nemyslím, že vsadit si jen na jednu věc je cesta k úspěchu. Domnívám se, že je potřeba to všechno míchat dohromady. Tedy pohyb, relax, stravu, vitamíny, prostě jako když vaříte svíčkovou, taky to nekončí nakrájením mrkve.

Zdroj fotografií v tomto článku: Shutterstock.com