Karlův gastroblog: Znojmo, vidím Tě dvojmo

Kudy kam

„Kde tady nejlíp vaří?“ vystřelil jsem na kamaráda Šagiho svou hladovou otázku hned potom, co jsem se ho zeptal, jak se má.

„No, záleží, jestli chceš luxusní restauraci, nebo chceš vyrazit na polední menu, nebo na luxusní jídlo v obyč prostředí?“

Měl jsem jasno. Jestli jsem chtěl něco luxusního, tak rozhodně jídlo a ne prostředí. Nepotrpím si moc na restaurace, kde si musím hlídat, jak jím, jestli si náhodou neopírám lokty o stůl a jestli jsem omylem nesáhl po salátové vidličce příliš brzy.

„Chci luxusní jídlo v normálním prostředí!“

„Tak Tě vezmu za borcem, který má ve Znojmě vyhlášenou kuchyni. Je to takový vlastně bistro, kde je nábytek i z europalet.“

„To je přesně ono. To chci!“

23 Gastro–Bar

Název zněl skvěle. Když si někdo dá slovo „gastro“ do názvu, očekávám, že jeho významu rozumí a tudíž ví, proč ho tam má. Vešli jsme z náměstí do takového potemnělého vstupu, kde na levé straně byla otevřená kuchyně, kolem které jste procházeli až dozadu do průjezdu, kde jsme se usadili v prostorném velkorysém sezení.

Limča

Velmi milá slečna nás přivítala a nechala nás nahlédnout do jídelního lístku s pár radami, co bychom si měli dát. V nabídce jsem viděl domácí limonády, tak mě opravdu zajímalo, jestli konečně narazím na nějakou se skutečně domácím sirupem. Bingo!

„Ano, je opravdu domácí. Nám to vozí jedna paní od Brna. Je to babka bylinkářka a sbírá různé plody a pak nám vozí sirupy, které jsou opravdu bez éček. Takže jakmile otevřeme láhev, vydrží nám maximálně 4 dny.“

Znělo to skvěle a doporučení melounové limonády nebylo krokem vedle. Limča byla skvělá! Logicky asi na meloun paní nic nesbírala, ale ta limonáda byla jejím sirupem prolitá a byla opravdu tím nejlepším, co jsem letos ochutnal! Zahučel jsem v limče s radostí a žulil se jako malý dítě, protože jsem konečně dostal přesně to, co jsem chtěl!

Kukurukukůůů…

Předkrm jsem si nechal tentokrát doporučit od kamaráda. Dali jsme si kukuřici. No, přiznám se, že na ní moc nejsem. Je to vždycky ta stejná chuť a vlastně vás tam nemá co překvapit, myslel jsem si.

„Kamaráde, budeš koukat. Je obalená pecorinem.“ Tedy ovčím sýrem z plnotučného mléka. Kombinace, která by mě nenapadla. Ale byla skvělá. Znovu jsem se tvářil jako idiot, protože to byla kombinace tak lahodná, že nešlo ve tváři reagovat jiným výrazem. Mix chutí sladké kukuřice a specifické chuti sýra, to bylo dohromady skvělé kombo tančící po jazyku. Přiznám se, že jsem se inspiroval a dělal si jí zrovna včera doma a znovu jsem byl kombinací chutí opravdu bohatě uspokojen.

„Burger nebo steak?“

Přesně tak zněla otázka, kterou jsem položil slečně, která se o nás moc hezky a s úsměvem starala.

„Záleží, na co máte chuť?“ Maso si tady nechávají vozit od řezníka z Beskyd a do burgeru je mleté z mladého býčka. Jsem jednoznačně masožravec a netušil jsem, jakou variantu zvolit. Nakonec jsme si dali každý jedno, a že to pak ochutnáme tomu druhému.

Steak

Byl úžasný. Cítil jsem na jazyku vlákna svíčkové a jejich určitou hrubost. Abych si užil skvělou chuť masa, nechal jsem si ho upravit samozřejmě na medium rare. Je to úprava, která zanechá maso téměř syrové, ale právě tak doceníte jeho skvělou, opravdovou chuť. Málokde, a to je mi opravdu s podivem, ho umí udělat tak, jak si ho objednáte. Na 10 pokusů vyjdou z mé vlastní zkušenosti jedna až dvě dobře připravené porce. Tohle byla jedna z nich. A to mluvím o podnicích, kde se plácají po ramenou, jak skvěle to kuchař umí, no, bohužel neumí.

Burger

Po očku jsem pokukoval po Šagiho burgeru a zeptal se, jestli si „můžu jenom trochu ukrojit, abych o něm mohl napsat?“ No, hlavně jsem měl na něj obrovskou chuť. Musím říct, že mi stačilo jen jedno sousto a musel jsem okamžitě přestat. Do zbytku bych se mu totiž pustil, jak termit do dřeva. Bylo to tak dobré, až mi bylo líto, že jsem si ho nedal taky. Skvěle upravené maso bylo „ubytované“ v domácí housce, které si pečou přímo tady. K tomu luxusní karamelizovaná cibule, která to všechno vystřelila do vesmíru. Zážitek mi vymazal z paměti všechny zkušenosti z konzumace předchozích burgerů. Nevzpomenu si teď tedy, kdy jsem ochutnal lepší.

Belgické „hrancle“ na sádle

Ty jsem prostě musel mít! Dal jsem si je jako přílohu ke svému masu a musím je opravdu vychválit. Nejen skvělé brambory, očekávaná konzistence, tedy křupavé hranolky, ale především dip, který vévodil chuťové kombinaci spolu s hranolky. Onen dip byl totiž slaninový, a to jste nezažili. Slaninu si tady udí ve vlastní udírně, a ta chuť dipu je opravdu úžasná!

Dezert

Neměli bohužel nic v nabídce, neb tady se to hraje hlavně na maso. Na druhou stranu asi bohudík, protože by jeden prasknul.

Suma sumárum

Jestli někam vyrazit ve Znojmě, tak sem. To jídlo je opravdu skvělé a člověk, který toto bistro provozuje, jídlu opravdu rozumí a je na něm vidět, že to dělá s láskou. Výsledkem bude, že vy si budete s láskou hladit své najednou kulaté bříško slastí. Ale je důležité říct, že zadarmo to tam samozřejmě není. Ale cena rozhodně odpovídá kvalitě.

A prosím, vyvarujte se mé chybě, že nezůstanete přes noc a pojedete zpátky domů. Být na Moravě a nezaběhnout večer někam do sklípku a nebýt v něm tak dlouho, dokud neuvidíte Znojmo dvojmo, to se rovná hříchu.  

P.S. Pokud se nechystáte zrovna na Moravu, ale třeba na Lipno, doporučuji navštívit restauraci Star nebo Rybářskou baštu v Černé v Pošumaví.

Zdroj fotografií v tomto článku: autor Karel Duda