Snažíte se naplánovat váš život i život vašich dětí? Zbytečně se stresujete!

Proč plánujeme?

V dnešní proměnlivé a dravé době se mění vše rychleji, než si vůbec dokážeme představit. Znejišťuje nás to a tuto nejistotu vtělujeme do permanentní přípravy. Organizujeme každou volnou vteřinu nás i našich dětí. Plánujeme, budujeme kariéru, vzděláváme, obklopujeme se těmi pravými lidmi, sportujeme, jíme bio potraviny a dětem začínáme plánovat život snad již od kolíbky. Nic se nesmí nechat náhodě.

Člověk míní, ale osud mění

Jenže je plánování opravdu cestou ke šťastnému životu? Vždyť často vsázíme na nějakou kartu ještě předtím, než budeme moci její užitečnost ověřit. A co víc, trváme na svých plánech, i když se často ukáže, že tudy cesta nevede. Nejviditelnější je to u dětí. Nutíme je do hraní na hudební nástroj, do kroužků, sportu a mnohého dalšího. Problém však je, že stejně jako ony, se my i svět rychle měníme. Co je jednou bavilo a naplňovalo, je za pár let již bavit nemusí. Co se hodí v současnosti, se za dva roky už hodit vůbec nemusí. Neříká to nic o kvalitě rozhodnutí v minulosti, nicméně nás to učí přizpůsobit se a změnit se v přítomnosti, tzv. změnit plán a nebo být bez něj?

Plán jako komplikace

Jednoduše řečeno se ukazuje, že plánovat někdy může být jen tvrdě odmakané plýtvání časem. Nemusím ani dodávat, kolik stresu, nervů a sil bude stát udržení plánu v době, kdy se dítě, situace nebo my začneme měnit. To, co bylo super a dávalo smysl a naději, se najednou stane koulí u nohy. Ale zbavit se toho nejde a nebo nechce. Vymyslet nový plán je totiž obtížné a náhodě to nechat nechceme. Tak setrvačně často trváme na již zastaralých a nefunkčních plánech.

Není plán jako plán

Jenže, jak jsem již psal ve článku o improvizaci, jsou schopnosti, které se rozhodně vyplatí umět. Stejně tak je tomu i s plány. Některé má smysl mít, jiné nikoliv. Ubyde nám stresu a zároveň nám to dá paradoxně větší schopnost reakce. Již nebudeme kvůli plánu přehlížet, že z toho malého fotbalisty vyrostl umělec nebo že se situace na trhu dávno změnila a o naši specializaci není zájem.

Nemít plán tedy za určitých okolností umožní rychleji a lépe reagovat. Důraz pak totiž klademe na naše emoce, emoce druhých a vnímáme citlivěji okolní svět. Možná se nedostaneme na kariérní vrchol, ale s největší pravděpodobností budeme my i lidé kolem nás spokojenější, ušetříme čas a nebudeme se přepínat v situacích, kde to již nemá smysl. Ideální způsob, jak si nezadělat na zlozvyky vyhnout vyhoření, nebo dokonce rakovině a dalším civilizačním chorobám, co myslíte?